Těžké časy vyžadují týmovou práci – ne “zachránce civilizace”
Jaká jsou pravidla pro chování lídrů (vrcholových manažerů) v době razantní krize? Co máme dělat, jak to vysvětlit lidem, máme jim vůbec něco říkat?
Zažívám právě dnes dvojjakou roli. Náš byznys má dvě části – hard a soft, tedy ten core-business vyrábějící produkt a tu infrastrukturní část budující firmu jako takovou. Rozhodli jsme, že velkou část aktivit budeme muset zrušit (anebo ji zrušili naši klienti) a tedy nastanou výrazné řezy v rozpočtech. Jinak bychom nezachránili vůbec nic.
V “hard” části skupiny se drží pravidlo klasického tvrdého managementu: lidé mají vědět jen to, co potřebují ke splnění svých úkolů, až budeme mít vše zpočítáno a rozhodnuto, firma dostane oznámení a přesný postup, co se má udělat. A s kým. Musí se předejít zmatku, závisti a krádežím dat, na nějaké lidskozdrojařské laskání není správná doba.
“Soft” část se logicky rozhodla jít jinudy a celý problém se s lidmi nasdílel. Všichni byli v šoku – některých týmů se řezy jako obvykle týkají zcela likvidačně, ale každý jednotlivec po 24 hodinách přichází s nějakým návrhem. Rychlý brainstorming mezi Londýnem a Prahou udává směr, vznikají první nápady, každý definuje za sebe, kudy by šlo jít. Dohromady vzniká zajímavý produkt, připravuje se krizový plán, členové týmů deklarují ochotu pokračovat v práci pro celek i bez mezd. Vyslyšeli výzvu k “odkoupení” této části firmy a investují do ní svůj entuziasmus a čas.
Tvrdě řízená část se dnes dozvěděla, kdo bude propuštěn. Ztrácí dva týdny a obrovskou dávku sounáležitosti a nasazení. Co je správně? Hledám odpověď a jako na zavolanou přichází článek z Harvard Business Publishing – Hard Times Demand Teamwork. Paní Tamara J. Erickson píše: Číst zbytek příspěvku »
Jako na zavolanou přichází zpráva z Petrohradu: Leninova socha explodovala.
Nejnovější komentáře